V pondeli a utery jsem mel dva dny volna. Chtel jsem jit na celodenni vylet autobusem po Yellowstone, ale v pondeli jela Renata se svym kamaradem z minuleho roku jeho autem, tak jsem zustal sam se Simonem, ktery mel taky volno. Chtel jsem jít na výlet k vodopádum, které jsou asi 8 Km od naší vesnicky. Když jsem zašel ráno navštívit Šimona, tak samozrejme ješte spal, kdyz se vzbudil, tak rekl, ze je moc linej a ze bude odpocivat. Tak jsem sel sam.

    Cestou jsem potkal tri cinanky, ktere stopovali a stezovali si, ze tu jsou uz pul hodiny a nikdo jim nezastavi, hned na to, co jsem ale kolem nich prosel, jim zastavilo auto a oni si vesele odjeli do vesnicky Rooswell (cca 30 Km od nas). Ja jsem chtel jit pesky, takze me nejke stopovani netizilo, sel jsem si pekne vesele po okraji silnice (jako jedinej, ostatni pouzivaji auta :-) ). Cesta tam mi trvala asi dve hodiny a kdyz jsem tam dosel, tak jsem zjistil, ze uz nemam temer zadne piti. Na to, jake bylo vedro to nebylo zrovna prijemne, tak jsem se smocil v rece u vodopadu a premyslel jsem, jestli mam jit jeste dal, hledat ten druhy vodopad, nebo jestli se mam vratit, ci pripadne, jestli bych nemel pozadat nekoho, aby me odvezl zpatky do vesnicky. Nakonec jsem se rozhodl, ze proste pujdu dal a uvidim, co bude.

    Po nekolika minutach u me zastavilo auto, sedeli v nem dve starsi pani a zacali mi vykladat, ze tam, kam jdu, je neco, nepochopil jsem co, ale asi to bylo neco nebezpecneho, rikali, ze o me maji strach a at tam nechodim. Tak jsem je pozadal, jestli me teda neodvezou zpatky (meli to pri ceste), tak me vzali a ja byl za pet minut zase ve vesnicce.

    Zasel jsem si na obed a potkal jsem tam Simona, tak jsem mu navrhl, ze se pujdeme zeptat, jestli nemuzeme jit na nejaky kratsi vylet autobusem. Jeden autobus odjizdel za cca pul hodiny, ale bohuzel tam uz nebylo pro zamestnance misto. Tak nam rekli, ze dalsi jede asi za tri hodiny. Tak jsme se sli podivat na Martynu, jak pracuje. Videl nas tam nas sef a moc se mu nelibilo, ze tam jen tak stojime a pozorujeme ji, tak jsme toho radsi nechali a sli na pokoj.

    Kdyz Martyna skoncila s praci, sli jsme s ni a s Renatou znovu do hotelu na recepci, zeptat se, jestli je nejake volne misto v dalsim autobuse. Rekli, ze mozna, ze se musime optat ridice. Tak jsme tam cekali, Renata to mezitim vzdala s tim, ze pujde spat. Takze jsme tam zustali tri, kdyz prijel autobus, tak nam ridicka rekla, ze ma posledni tri volna mista a tak jsme vyrazili na vylet.

    Jeli jsme autobusem, ktery je asi z roku 1930 a ted nedavno byl renovovan a je to zdejsi kuriozita. Tento autobus byl vyroben specialne pro Yellowstone. Ma platenou odklapeci strechu, takze to v nem prijemne fici. Ridicka nas vezla po malych silnickach a pozorovali jsme zvirata a krajinu. Dokonce se nam podarilo narazit i na medvedici s medvedem, bohuzel vsak nebyli moc blizko a tak jsem nemohl udelat ani poradne fotky.

    Jelikoz se ovsem zacalo smrakat, zacala byt v nekrytem autobuse zima a navic foukal poradnej vitr, takze jsme si museli pujcit deky, protoze ja a Simon jsme jako jedini si nevzali zadne svetry. Pak museli nasadit strechu, protoze uz byla fakt zima. Cestou zpatky nam ridicka vypravela povidky o medvedech a lidech a ja i simon jsme u toho usnuli.

    Druhy den jsme sli ja, Simon a Renata zkusit stesti, jestli se vejdeme do autobusu na celodenni vylet kolem Yellowstone. Byli jsme tam mi tri a vsudypritomne Cinanky. V autobuse zbyly pro zamestnance zase jen tri mista a tak se ridic zeptal, kdo tu byl driv, zda my, nebo cinanky. Dopadlo to tak, ze my i cinanky jsme tvrdili, ze jsme tu byli prvni, ale jelikoz jsem to rekl driv ja, tak vzal ridic nas.

    Jsem rad, ze jsem tento vylet absolvoval, protoze jsem videl fakt hodne zajimaveho, nejen spousty bizonu a dalsi zvere, ale taky nadhernou krajinu Yellowstone, ktera je plna zelene, jezirek, ricek, bublajicich kaluzi, der, ze kterych se kouri a samozreme i gejziru.

    Nejvice casu jsme stravili ve vesnicce Old Faithfull, je to nejznamejsi misto tady v Yellowstone, maji tam nejvetsi gejziry a nejvic bublajicich jezirek. Cestou zpet jsme se jeste stavili u Yellowstonskeho jezera, je to opravdu obrovska vodni plocha, ridic rikal, ze kdyby prestala pritekat voda do tohoto jezera, tak by rece, ktera odtamtud odvadi vodu trvalo jedenact let, nez by vsechna voda odtekla.

    Pak jsme se jeste stavili u vodopadu, jmenuje se to tam Grand Cannyon a proto, kdyz nekomu tady rekneme, ze jsme minuly rok byli v Grand Cannyonu, kazdy si mysli, ze jsme byli prave tam.

    Dneska jsem mel mit jen vecerni smenu, ale vcera se u nas na pokoji stavila jedna cinanka s tim, ze zitra potrebuje jet nekam s pritelem, jestli bych za ni nevzal i poledni smenu, takze i kdyz jsem stale jeste unavenej ze vcerejsiho vyletu autobusem, budu mit dneska dve smeny, od 11:15 obed a od 16:45 veceri.

    A na zaver nekolik fotografii.