Predevcirem jsem pracoval veceri za Tomase, ktery odjel do narodniho parku grand Teton. Jelikoz jsem byl odpocatej a vse jsem celkem i zvladal, vydelal jsem si dost na zpropitnem. Mel jsem jeden stul, byli to starsi manzele s dcerou. Mluvili hodne potichu a bylo videt, ze to budou nejaci pristehovalci, ale dali mi zpropitne, jako mi bezne davaji velke stoli o 6 a vice lidech :-).
 Dalsi den jsem hned po snidani sel stopovat do Rooseweltu, protoze za dva tydny se uz tato vesnicka bude zavirat a ja nebudu mit prilezitost jit tam na vyjizdku na konich.
 Bohuzel jsem musel dosti dlouho stopovat, zastavilo mi az po dlouhe dobe auto, ve kterem sedela prave ona rodinka, kterou jsem vecer pred tim obsluhoval. Meli posledni den na to, aby videli zbytek Yellowstone, pak chteli jet do dalsich narodnich parku. Stravil jsem s nima asi 2 hodiny, zastavili jsme na hodne mistech a dozvedel jsem se, ze jsou puvodne z Ruska, ale asi pred 30 lety emigrovali do Bostonu. Ona holka, ktera s nima byla je jejich adoptovana dcera a jestli jsem to dobre pochopil, tak je to vlastne jejich vnucka, ale jelikoz jeji rodice zijou v Rusku, tak ji jeji babicka s dedou adoptovali a ona tak muze zit v USA.
 Nakonec me vyhodili v Rooseweltu a ja si zaplatil jizdu na koni. Dostal jsem kone se jmenem Week, byl to krasny kremovy kun, ktery se podobal memu oblibenemu koni z Plzenske Jizdarny (Bean). Byl celkem poslusny a projizdka se vyvedla. Bohuzel, jelikoz jsme jeli ve skupine, nemohl jsem si delat, co jsem chtel, pouze jsme sli krokem a jen kdyz byla mezi mnou a zbytkem skupiny vetsi mezera, tak obcas ji week dobehl klusem.

(Odpocivajici bison)

 Kdyz jsme se vratili, rozhodl jsem se, ze pujdu pesky na Roosewelt tower, ktery je asi 4 mile od Rooseweltu. Jelikoz jsem ovsem neznal zadnou stezku a vedel jsem jen smer, kterym jit, sel jsem jen tak lesem. Vysplhal jsem na jeden dosti vysoky kopec, ktery mi stal v ceste a zjistil jsem, ze pokud chci dale pokracovat stejnym smerem musim sesplhat z dosti prudke skaly. Pokusil jsem se o to. V polovine splhani dolu jsem zjistil, ze vetsina kamenu, po kterych bych chtel slezt je uvolnena a kdyz se o ne opru, tak se uvolni a s velkym rachotem spadnou dolu. Jenze nahoru jsem uz nemohl, takze jsem proste musel hodne opatrne lezt dolu.

(z tohoto vrcholku nad rekou jsem splhal dolu)

 Nastesti se mi to povedlo a ja mohl dal pokracovat zarostlym a spatne pruchozim lesem. Nakonec jsem dosel k silnici vedouci prave k Roosewelt Tower, tak jsem sel po ni. Kdyz jsem dosel do cile, udelal jsem si par fotek tamniho vodopadu, zasel si k rece, chvili si odpocinul a pak sel stopovat zpet do Rooseweltu. Zastavil mi par Francouzu, kteri prijeli do USA na dovolenou a hledali v Yellowstone misto na prespani. Vysvetlil jsem jim, ze pokud nemaji stan, tak to je problem, protoze chatky i hotely jsou zamluvene nekolik mesicu dopredu, takze jedine kde se da spat na posledni chvili jsou kempy. Moc z toho nebyli nadseni, ale co mohli delat. Vysadili me v Rooseweltu a pokracovali dal. Ja si zasel na informace, zeptat se, jestli je volne misto v dostavniku, ze bych si jeste zasel na projizdku dostavnikem, ale bohuzel, zadne misto nebylo. Tak jsem sel pesky stezkou na Petrified tree (zkamenely strom). Odtamtud jsem chtel stopovat, ale jelikoz jsem mel jeste dost casu, tak jsem pokracoval po stezce dal a dosel jsem k jezeru zvanemu "Lost Lake". Bylo to krasne jezirko obrostle lekniny, uprostred plavaly kaceny a na hladine se odrazelo slunce. Chvili jsem tam pobyl, udelal par fotek a vydal se na cestu zpet.
 Kdyz jsem dosel zpet na silnici, potkal jsem tam dalsi vypravu koni, instruktorka si me pamatovala a ptala se, jak jsem si uzil Weeka a kam jdu. Po jejich odchodu jsem zacal stopovat. Byl to docela problem,protoze silnice byla uzka, stal jsem mezi dvema zatackama a kolem nic nez stromy a potok.
 Po delsi dobe mi zastavila rodinka Nemeckych emigrantu, zijicich v Kanade. Jeli do Mammothu, kde chteli prespat bud v chatce, nebo ve stanu, tak jsem s nima zasel do "visitor´s center", kde nam rekli, ze chatky jsou plne a jedine, at si teda zajedou do kempu. Tak jsem se s nima rozloucil a sel jsem na veceri.

(Lost Lake)

 Po veceri jsem sel se Szymonem na kopec za Mammoth, kde mi konecne Szymon ukazal, kde je onen stary hrbitov, ktery jsem se uz nekolikrat snazil najit. Byly to opravdu jen zbytky stoleteho hrbitova a nasli jsme jen dva citelne nahrobni kameny. Jeden patril zene a druhy muzi, oba zemreli v 19. stoleti.
 Stravili jsme tam asi dve hodiny tim, ze jsme si dali fotaky na stativ a kazdou pulminutu jsme udelali fotografii zapadu slunce. Po prichodu domu jsme z tech fotek udelali video, na kterem je zrychlene videt zapad slunce a pohyb mraku. Docela zajimave video, ale priste musime ty fotky delat casteji, aby jich bylo vic a video bylo kvalitnejsi.
 Ted me tak napada, ze jsem se ani nezminil o tom, ze jsme se s Renatou prestehovali z Lodgepoolu do Juniperu. lodgepool je ubytovna pro lidi pod 21 let, kteri nesmi pit alkohol. Moc se nam tam nelibilo to, ze mame maly pokoj a malo nabytku, tak jsme se prestehovali do Juniperu, bydlime hned vedle Martyny a Szymona a naproti nam je Zuzana a Martin (ze Slovenska), takze jsme mezi svyma. Navic mame vetsi pokoj, ale nabytku by to chtelo jeste vic. Mame tu obrovskou postel, protoze tady bylo letiste urcene pro pary a my jsme si vyzadali jeste jednu postel, takze ted mame "troj-postel" tudiz hodne mista. Navic Renata ma klice od kumbalu, kde jsou ulozeny luzkoviny, tak jsme si v noci zasli pro dalsi dva polstare, takze ted mame ctyry pro vetsi pohodli.
 Kdyz jsme v noci "kradli" ty polstare, tak nas pri tom chytil Mikuv bratr. Mike je Renaty spolupracovnik. Nastesti se to obeslo bez vetsich potizi, Renata mu vysvetlila, ze potrebujeme dalsi dva polstare a rychle jsme se vyparili. Rano prisla stiznost, ze nekdo v noci vypil nekolik flasek piva, ktere mel v kumbale schovany jeden hlidac, tak doufam, ze ted nepodeziraji nas... kazdopadne je to zajimava nahoda, ze si jdeme v noci do kumbalu pro dva polstare a rano zjisti, ze tam nekdo vypil neci pivo :-)
 

(maly had, ktereho jsme potkali pri projizdce na kolech s Julianem)