Včera se konala večerní okružní tůra v lesích za vesničkou a jelikož Renatu pozval jeden Kolumbijec a nevěděli jsme, co budeme dělat, tak jsme šli, pozvali jsme ještě naše Polský kamarády a společně se bavili a trmáceli celých 5 mil lesy a kopci.

    Za chvíli jdu do práce, dneska to mám jednodužší, mám jen směnu na oběd, nic víc. Včera jsem měl snídani i oběd, pracoval jsem od 6:15 do 16:30 s půlhodinovou pauzou na oběd. Celkem to šlo, akorát jsem polil jednu paní vodou, na jednoho kluka jsem vysypal citrony a když jsem odnášel tác se špinavým nádobím, tak jsem nakopnul jednu servírku, která klečela na zemi a cosi tam uklízela. Pak jsem se ještě ušpinil od marmelády a nevšimnul jsem si toho a jelikož jsem to měl na ruce, tak to vypadalo, jako že mi teče krev (chudáci hosti).

    Když jsem už skoro končil, tak ke mě přišel ten chlapec, co jsem na něj vysypal ty citrony, bál jsem se, že po mně něco bude chtít, ale když jsem uviděl, že má v ruce peníze, došlo mi, že mi nese spropitné, ale že to bude deset dolarů, to jsem nečekal.

    Včera jsme potkali jednoho kolumbijce, který je asi dost zamilovanej do Renaty (a jeste do několika jiných holek) a tak ji zval na nejaký výlet, že ho pořádá Xanterra (společnost, u které pracujeme) a že je to zdarma. Tak jsme řekli, že půjdem, stavil jsem se ještě za svými Polskými kamarády, Šimonem a Martynou a společně s Renatou jsme si zašli na večeři. Pak jsme šli před tělocvičnu, kde měl být sraz, byl tam jen ten kolumbijec a nějaké taiwanky, které on taky pozval, jinak nikdo. Naštěstí po chvíli ješte přišla průvodkyně, která ten výlet pořádala. Tak jsme šli. Šplhali jsme po zdejších kopcích, několikrát jsme narazili na stádo Elků (Losi, nebo co to je).

 Martyna se Šimonem | Prchající Elkové | Všudy přítomné Číňanky

    Když jsme se vrátili, litoval jsem, že je už jídelna zavřená, ale Šimon, který tu už byl minulý rok, mi řekl, že ví, jak se tam dostat, on sice vchod do jídelny je zamčený, ale když vlezeš zezadu do kuchyně, projdeš kolem popelnic a tajně se proplížíš kuchyní, tak se dostaneš do jídelny. Naštěstí nás tam nikdo nechytil a tak jsme si vzali co jsme chtěli a šli jsme k Šimonovi na pokoj. Tam jsme si asi hodinu povídali a pak jsem šel na pokoj. Renata už ležela v posteli a psala emaily, tak jsem se osprchoval a šel jsem spát.

    Právě mě navštívili dvě číňanky s tím, jestli jdu taky na bezpečnostní školení, docela jsem koukal, protože mě nikdo o tom nic neřekl, ale jelikož jdu za chvíli do práce, tak se mě to netýká.

    Když jsem se takhle jednou bavil s číňany, tak mě docela překvapilo, když mi řekli, že Taiwan není samostatný stát, že je to součást Číny, i když to taiwanci neuznávají a mají svou vládu, čínská vláda zas neuznává Taiwanskou vládu a vládne i Taiwanu. Ale kdybych se prej zeptal Taiwance, jestli jsou samostatní, tak by mi řekl, že jsou.

    Už jsem napsal, co jsem měl na duši, tak si půjdu užívat prázdnin, než čas zavelí a já půjdu obsluhovat Americké hosty.

 Večer v Yellowstone