Jelikoz krome prace mam i dosti volneho casu, ktery se snazim maximalne vyuzit, pribyvaji zazitky z vyletu, posledni tyden jsem se byl opet koupat v Boiling river, sel jsem pesky na Undine Falls (kam jsem nakonec nedosel), stopoval jsem opet do Gardineru a do Roosweltu, kde jsem se zucastnil vyletu dostavnikem.

    Jak jsem na konci minuleho dilu psal, ze me jedna Srbka pozvala na koupani se v Boiling River, tak jelikoz jsem nemel nic lepsiho na praci, tak jsem s ni a s jedno cinankou sel. V Boiling river bylo jako vzdy hodne turistu, ale stalo to za to. Ona Srbka (nepamatuji si jeji jmeno) ma doma jako brigadu fotografovani pro jeden bulvarni casopis, takze ve svem volnem case chodi po meste, hleda zname tvare a fotografuje je. Jelikoz je foceni jeji konicek, vzala si svuj i muj fotak s sebou do reky a udelala spoustu fotek. Fotak nastesti prezil a ani se nenamocil :-) .

    Kdyz jsme se vykoupali, byly asi ctyri hodiny, ja jsem mel domluveno s Renatou, ze v pul sesty pujdeme spolu na obed, tak jsem navrhl, ze nepujdeme zpatky normalni cestou, ale vezmeme to obklikou, at se trosku projdem. Nakonec ta oblika byla dost klikata a malem jsme to nestihli. Srbka mi cestou vypravela, ze od svych desiti let trenuje zavodne karate a pred ctyrmi lety byla na mistrovstvi Evropy, kde ji jedna Bulharka zlomila nos a od te doby s tim ma problemy a az prijede z usa domu, tak pujde na operaci.

    Hned po prichodu do vesnicky jsem vyzvedl Renatu a sli jsme spolecne na veceri, behem ni nam Srbka nabidla, jestli nechceme jit zitra rano stopovat s ni do Gardineru, ze si tam potrebuje koupit boty. Dohodli jsme se, ze v osm rano se sejdeme na snidani a spolecne pojedeme do Gardineru. Renata mela sice domluveno s Americanem Robertem, ze spolu zitra pojedou do Bozemannu, ale tvrdila, ze to stihnou, protoze on chce vyrazit az tak kolem dvanacte hodiny.

    Vecer nas Polaci zatahli do hospody, kde jsme si objednali pizzy a docela dost jsme se prejedli. Potkali jsme tam Roberta, kterej nam navrhl, ze pro nas v jedenact prijede do Gardineru a odveze nas zpet, coz se fakt hodilo, protoze takhle nebudeme muset stopovat zpatky.

    Druhy den rano jsme potkali v jidelne jednoho Cecha, kterej se prave taky chystal stopovat, ma totiz v Gardineru druhou praci a tak kdyz ma volno, tak rano vyrazi na stopa a jede vydelavat si penize. Tak jsme ho schvalne nechali dojist driv snidani, aby sel stopovat pred nama, aby stihnul praci.

    Kdyz jsme dojedli a dosli na stoparske misto, on uz tam nastesti nebyl. Stopovali jsme asi pet minut a zastavil nam pick-up. docela jsem nechapal, jak se tam tri vejdem, ale povedlo se. Srbka si sedla dozadu, kde byla takova mala sedacka a ja s Renatou jsme sedeli vepredu vedle ridice.

    V Gardineru jsme obesli hodne obchudku, az jsme konecne nasli jeden, kde meli boty. Srbka si koupila celkem pekne, za 40 dolaru, pak jsme si jeste zasli do supermarketu, kde si Renata nakoupila pohlednice a sesit, ze ktereho bude vytrhavat papiry na psani dopisu.

    Kdyz nastal cas, zasli jsme na benzinku, kde jsme byli smluveni s Robertem, ze nas vyzvedne. Ten prijel presne v jedenact. Jeho auto byl stary Chrysler, me se hrozne libil a kdyz jsem Robertovi auto pochvalil, Renata mi rekla, ze to rikam jen proto, aby nas priste znovu svezl... Cestou domu vytahla Srbka papir a zacala na nej malovat srdicka a do nich psala "I love you Robert" a podobne a pak mu to dala, premyslel jsem, jestli vubec jeste bude Robert chtit vzit odpoledne Renatu do Bozemannu, kdyz se mu takto "vtira" ona Srbka...

    Nakonec ale Srbka zustala doma a Renata spolu s ostatnima jela. Ja jsem zustal sam, nabral jsem si piti a vydal jsem se na vylet, slysel jsem, ze kdyz chci jit pesky, tak existuje nejaka cesta podel reky, ze nemusim jit po silnici. Tak jsem se vydal nejkratsi cestou k rece. Ona nejkratsi cesta ovsem byla dost trnita a plna komaru.

    Kdyz jsem dosel k rece, vsimnul jsem si, ze na druhe strane opravdu je nejaka cesticka. Jelikoz ovsem nebyl zadny most pres reku, musel jsem se prebrodit. Byl to trosku problem, protoze proud vody byl dost silny a v rece byly ostre kameny. Na druhe strane reky opravdu byla ona cesta, byla dlouha asi sedm kilometru, jelikoz ovsem bylo dost velke vedro, nedosel jsem az do cile a protoze jsem byl hodne unaveny, radsi jsem se otocil a sel jsem zpet.

    Cestou zpet jsem chtel zjistit, kam vlastne vede cesta, po ktere jdu, takze jsem si trosku zasel a kdyz uz to vypadalo, ze cesta vede spatnym smerem, rozhodl jsem, se ze znovu prebrodim reku. Jenze zrovna v teto casti byl proud hodne silnej, takze kdyz jsem byl u reky, rozhlizel jsem se, kde to bude nejlepsi na prebordeni a vsimnul jsem si, ze kousek ode mne je maly mustek. Byl to opravdu jen malickej mustek, po kterem mohl prejit jen jeden clovek (byla tam i znacka, ze konum je vstup zakazan). Odtamtud uz vedla cesticka do nasi vesnicky, sice to pres most bylo trosku obklikou, ale zase to byla pohodlnejsi cesta.

    Doma me navstivili polaci, jestli nechci jit s nima na "Talent show", ze to bude sranda, rozhodoval jsem se, jestli jit na onu show, nebo jestli zkusit stesti, jestli nebude volne misto v "Yellowbus tour", nakonec jsme se rozhodli tak, ze zkusime stesti s autobusem a kdyz bude plno, tak pujdeme na talent show. Misto v autobuse bylo, jenze ho bylo tak moc, ze autobus nejel. Krome nas totiz zadny turista, ktery by zaplatil za listek nebyl, takze se zadny vylet nekonal.

    Na talent show se mohl prihlasit kdokoliv ze zamestnancu Xanterry, kdo neco pekneho dokaze (zahrat na hudebni nastroj, tancovat a podobne). Prihlasili se i dva cesi, jeden hral na kytaru a druhy na klavir. Ten co hral na klavir byl fakt dost dobrej a vyhral druhe misto.

    Jelikoz jsem byl z celeho dne unavenej, byl jsem rad, ze si muzu jit lehnout, Renata byla stale s Robertem v Bozemannu, byli spolu dvakrat v kine, v restauraci a nakoupit. Prijeli kolem jedne hodiny, takze me renata vzbudila.

    Druhy den jsem se probudil a bolela me hlava. Mel jsem v planu, ze pujdu stopovat a udelam si vylet stopem do Roosweltu, takhle jsem ale premyslel, jestli to je dobrej napad, kdyz me boli hlava. Nakonec jsem ale vstal, zasel si do jidelny, vyzvedl jsem si obed na cestu a sel jsem stopovat.

    Po deseti minutach mi zastavil potetovanej manik, kterej jel se svou babickou na prazdniny. Cestou jsme si pekne popovidali, jeli se podivat na Rooswelt tower (rozhledna asi pet kilometru za mistem, kam jsem jel ja). Kdyz me vysadili, tak prvni co jsem se vydal hledat, byla zamestnanecka jidelna. Jelikoz je Rooswelt mala vesnicka, maji tam malo zamestnancu a vsichni se asi navzajem znaji, protoze jak jsem se tam objevil, tak ke mne prisla kucharka s tim, jestli jsem prespolni a jestli jsem se objednal, ze mozna nebudou mit dostatek jidla. Pak ji ale jinej kuchar rekl, ze to je v pohode, ze pro me jidlo mit budou.

    Po obede jsem sel zjistit, jestli muzu jit na vylet dostavnikem, dalsi dostavnik jel az po jedne hodine, tak jsem se sel projit k Yellowstone river, tam jsem se trosicku smocil, odpocinul si a sel jsem zpet.

    V dostavniku nastesti bylo jedno misto volne, byly tam dva druhy sedacek, normalni, uvnitr dostavniku a pak dva pary sedacek pro sest lidi na strese dostavniku. Ridic se zeptal, jestli nekdo pujde dobrovolne na strechu, docela jsem se divil, ze krome me nikdo nechtel, ale nakonec jeste dalsi tri museli. Byla to celkem pekna projizdka, i kdyz jsme cestou nic zajimaveho nevideli, bylo to takove pomale klidne svezeni.

    Kdyz jsme prijeli zpet, chvili jsem odpocival a pak jsem sel stopovat. Tentokrate moc aut nejezdilo a nikdo mi nechtel zastavit. Asi az po pulhodine mi zastavil jeden Ind, kdyz jsme si tak povidali, tak jsem se mu zminil, ze nemam rad pocitace a on na to, ze je programator. Takze pak zbytek cesty jsme si povidali o programovani, o tom, kolik ma tady v usa jako programator prace a podobne.

    Doma jsem navstivil polaky a spolecne jsme si zasli na veceri. Pak jsem potkal Renatu, ktera sla zrovna na veceri, tak jsem sel s ni :-) . Potom jsme sedeli pred ubytovnou a povidali si. K veceru tam prislo stado Elku, ruzne tam pobihali, pasli se a odpocivali. Martyna si pujcila muj fotak a asi pulhodiny tam fotila, pak jsem si vsimnul, ze pametova karta z fotaku je v mem pocitaci, takze Martyna fotila a fotky se nikam neukladali, ale ona si toho nevsimla, nemohla pak pochopit, jakto, ze muj fotak nema zadnou vnitrni pamet, ze prej snad kazdej fotak, kterej zna, ma aspon malou vnitrni pamet.

    Dalsi den jsem mel vecerni smenu (veceri), rano me navstivila Martyna s tim, ze chce jit stopovat do Gardineru, ze si chce koupit prasek na prani. Tak jsem sel s ni, cestou tam jsme stopovali asi pet minut a zastavila nam jedna americanka, zamestnankyne parku. Kdyz jsme si v Gardineru zaridili vse, co jsme chteli, sli jsme zpatky na silnici, kde normalne stopujeme, nez jsme tam ale dosli, napadlo me stopovat uz cestou a hned prvni auto nam zastavilo, byla to typicka americka dodavka, byly v ni tri holky, zamestnankyne parku, ale z jine vesnicky. Jelikoz meli toto auto hlavne na cestovani, nemeli vzadu sedacky, aby tam mohli prespavat, takze jsme museli sedet na podlaze, ale i tak to pro nas bylo dostatecne pohodlne a hlavne rychle.

    Vecer to vypadalo, ze bude v praci celkem klid, moc hostu nechodilo, jenze po devate hodine najednou prisla hromada lidi a ja naprosto nestihal. Skoncili jsme az kolem pulnoci, coz me moc netesilo, protoze dalsi den jsem musel vstavat v 5:20, protoze jsem mel ranni smenu za jednu Cinanku a k tomu jeste svoji vecerni smenu.

    Ranni smena byla otresna, spoustu lidi, spoustu prace, mel jsem fakt blbou naladu. Navic, kdyz uz se mela jidelna zavrit (v 10 AM) prislo deset Japoncu a furt si vymysleli, ze si chteji sednout jinam, ze se jim jejich stul nelibi a podobne. Pak snidali asi do jedenacti a nez jsem stacil sklidit stoly a pripravit vse na obed, uz prisla odpoledni smena a meli srandu, ze ja stale jeste pracuji na snidani.

    Pak jsem si zasel na obed a zbyle asi ctyri hodiny jsem odpocival v posteli. Vecerni smena byla nastesti mnohem lepsi, hostu sice bylo celkem dost, ale ja jsem stihal svou praci. Ono totiz dost casto hodne zalezi na tom, kdo je tvuj cisnik a jak dobre on dela svoji praci. Cisnik by totiz mel ze stolu odnaset talire a ja bych mel odnaset jen sklenicky, cimz se mi hodne ulehci prace, jenze ne kazdy cisnik to dela.

Meda beda ukazujici zvysene riziko pozaru | Udoli reky Gardiner | Dostavnik 

Drbajici se mlade Elka | Mlade Elka vychazejici ze zamestnanecke jidelny