21.8.2006
Jelikoz jsem mel sobotu a nedeli volnou, rozhodl jsem se, ze si udelam vylet na dno Canyonu. Jelikoz jsem si ale v patek nasel nejakou praci navic (pomahal jsem pokojskym pri uklizeni chatek) nemel jsem cas zaridit si stan od Diane a povoleni k prespani, takze v sobotu rano jsem vstal v sedm hodin a sel jsem si zaridit povoleni, jenze na "Background Office" meli otevreno az od osme hodiny, takze jsem zasel za Diane, ta mi pujcila stan s tim, ze mi jeste ukaze, jak ho mam postavit. Jelikoz jsme nenasli lepsi misto na postaveni stanu, rozlozili jsme ho pred "Background Officem" (snad nas nikdo nevidel). Pak jsem si zasel pro to potvrzeni, kde jsem jim musel detailne popsat, kudy chci jit, jestli pujdu sam (ano sel jsem sam), kolik piti s sebou budu mit, v kolik hodin chci vyrazit a podobne. Urednice mi doporucila, abych vyrazil tak ve ctyri odpoledne a vzal si s sebou baterku, protoze tam prijdu za tmy. Nechtela totiz, abych sel mezi 10-16 hodinou, protoze v Canyonu nebude zad! ny stin a nemusel bych to zvladnout. Pak jsem zaplatil za povoleni a Diane mi jeste pujcila destnik proti slunicku a baterku. Pak jsem premyslel, kdy mam vyrazit, Diane mi navrhovala, abych sel driv a prisel tam jeste za svetla. Nakonec jsem jejiho navrhu uposlechl a vyrazil jsem kolem jedne hodiny odpoledne. Na cestu dolu jsem pouzil stezky "South Keibab trail", ktera je dlouha asi 9 Km a neni na ni zadny vodovod na doplneni vody. Ma ovsem tu vyhodu, ze je kratsi (sice prikrejsi), ale ostatni ji doporucuji na sestup dolu. Cesta dolu byla celkem bez problemu, sice bylo poradne vedro, ale mel jsem dostatek vody i jidla a delal jsem prestavky. Dolu jsem dorazil kolem sedme hodiny vecer, poradne unaveny. Na cele ceste mi nejvic vadil muj tezky batoh, tahat s sebou jidlo na dva dny, nahradni obleceni, prikryvky a stan, to se docela pronese. Dole jsem si nasel misto na stanovani, rozlozil jsem stan a sel jsem se projit kolem reky. Chtel jsem se i vykoupat, ale reka byla prilis studena. Kdyz jsem se vracel ke stanu zahledl jsem, jak od nej prcha veverka (potvora). Mel jsem strach, aby se neprokousala dovnitr, ale nastesti jen cmuchala kolem. Celou noc jsem mel strach, aby mi nejaka veverka neznicila stan, takze pri kazdem zasramoceni jsem se probudil. Rano kdyz jsem vstal, tak vetsina ostatnich stanu jiz byla davno sbalena a turiste odesli, aby se vyhnuli trmaceni se v nejvetsim vedru. Ja jsem premyslel, jestli se mam vydat nahoru ted a nebo jestli mam pockat az na odpoledne a prijit nahoru az po pulnoci. Jenze predstava, ze se prodiram canyonem po pulnoci me dost desila a tak jsem se rozhodl, ze vyrazim jeste pred polednem. Sbalil jsem si stan a kolem desate hodiny jsem vyrazil. Uz od zacatku jsem byl utahanej jeste z predesleho dne. Na cestu nahoru jsem si vybral stezku "Bright Angel Trail", ktera je snad 14 Km dlouha, ale je na ni nekolik odpocivadel s vodovodem a neni tak prikra. Prvni dve mile vedla stezka podel reky a misto z kamenu, byla tvorena plazovym piskem, coz bylo velice neprijemne, protoze se mi borily nohy, coz me velice unavovalo. Po dvou milich jsem dorazil k plazi, kde jsem odhodil batoh a smocil jsem se ve vode. Tam jsem stravil asi pul hodiny a nabral jsem hodne nove sily. Pak stezka zacala mirne stoupat podel potucku, ktery do Colorado river vtekal. Cestou jsem se nekolikrat smocil, ale pak stezka odbocila od tohoto potucku, takze jsem si uzival jen vedra a stoupani do prudkych kopcu (jeste ze jsem mel destnik od Diane, docela se hodil). Cestou nahoru jsem delal hodne prestavek a sledoval jsem svou GPS, abych videl, jak se stezka staci do ruznych stran a ze vlastne vubec nejdu primo. Kolem druhe hodiny jsem dorazil do Indian Garden, kde je spoustu stromu, potucek a prvni vodovod. Tam jsem odpocival asi hodinu. Chtel jsem se najist testovin, ktere jsem mel z El.Tovaru z kuchyne, ale jaksi se v tom teple skazily. Mel jsem jeste zbytky ryze, kterou jsem vcera nesnedl, ale na tu jsem moc chut nemel. Takze jsem se spokojil s muslly a sladkostmi. Za Indian garden jsem sel nekolik kilometru po rovine, ale pak zacala stezka prikre stoupat nahoru, sel jsem velice pomalu a delal jsem hodne zastavek, protoze jsem mel uz za sebou spustu kilometru a na zadech spousta kilo. Oni se totiz v Canyonu nesmi nechavat odpadky, tudiz jsem si vsechno musel nest zase zpet nahoru. Domu jsem dorazil kolem sedme hodiny a pripadalo mi to jako zazrak, ze si zase muzu lehnout do postele. Jelikoz jsem mel od sefa listek na jidlo zdarma, zasel jsem si do restaurace, kde jsem si dal poradne jidlo. Pak jsem zasel za Diane, ale ta nebyla doma. Tak jsem si pak jeste vypral pradlo a sel jsem spat. Podle me GPS jsem dohromady usel asi 34 Km, vyrazil jsem v nadmorske vysce 2100m a nejnizsi bod me cesty byl kolem 720m a prumerna rychlost byla 2.5Km/h Dolu jsem sel asi sest hodin a nahoru asi devet hodin. Muj spolupracovnik Kenny by to asi usel rychleji, jeho konicek je totiz turistika a bezne dela to, ze kdyz ma jeden den volna, tak vstane rano ve ctyri hodiny, jde s kamarady dolu do Canyonu a jeste ten samej den se vrati nahoru. Kdyz takhle sel naposledy, tak odpoledne kolem ctvrte hodiny zacalo strasne prset, byla bourka a padaly obrovske kroupy. Tak jsem se ho pak druhy den ptal, jak toto pocasi zvladly a on na to, ze uz byly v poledne nahore (blazni). Tot pro dnesek vse, pujdu se najist a hura do prace.