V pondeli a utery jsem mel skoleni na Cisnika, bylo to docela zvlastni skoleni. Na zacatku nam prinesli ruzne hracky s tim, ze clovek dava lepe pozor, kdyz si s necim hraje. Pak nam ruzne povidali o tom jak se ma prostirat stul a podobne. Kdyz jsme se dostali na komunikaci s lidmi, vzala nas nase silena ucitelka ven mezi turisty s tim, ze kazdy z nas musi oslovit jednu skupinku turistu a chvilicku si s nima povidat. Citil jsem se jako pitomec, ale zvladnul jsem to. Odpoledne jsem nemel praci a tak jsem vzal kolo a jel jsem do sousedni vesnicky Tussyan, pak jsem se jeste zajel podivat na letiste. Na mem kole to trvalo asi hodinu a pul, ale mel jsem cas a tak jsem se hezky projel. Planoval jsem si, ze az budu mit cely den volno, tak ze pojedu do "Dessert View" je to asi 25 mil od meho domova a je od tamtud krasny vyhled na Canyon.

Dalsi den jsme chodili po restauracich a kontrolovali jsme jak maji prostrene stoly a museli jsme hledat chyby. Odpoledne jsem zjistil ze mam pichlou pneumatiku a tudiz planovany vylet do "Dessert View" se neuskutecni. Vecer jsem potom sel do prace a protoze mi jeden z sefu rekl, ze budu Cisnik, tak jsem prisel oblecen jako cisnik, jenze ten den tam byl jiny sef, ktery rekl, ze nejsem na seznamu cisniku a ze potrebuji lidi do "dishroomu", takze jsem se musel prevlect a jit umyvat nadobi. Ten den tam byl jeste David (Cech) a Kenny, ty umyvali nadobi v mycce a ja jsem byl s jednim novym Mexikancem v druhem "dishroomu" kde se nadobi umyva v ruce. Jenze Kenny a David byli velice pomali, takze jsem musel nekolikrat nechat Mexikance samotneho a jit jim pomoc. Vypadalo to tam jako na bitevnim poli, vsude bylo nadobi, obcas neco padalo na zem, my jsme v tom slapali. No proste husty. Byl tam jeste jeden chorvat, ktery roztridoval nadobi od cisniku (pribory, sklenicky a talire). Vu! bec ho to nebavilo a kdyz jsem mu pomahal tak si vzpomnel, ze nam rikali ze musime tridit odpad a tak spinave sklenicky misto do mycky zacal hazet do trideneho odpadu. Ten den jsme si to celkove docela uzili, protoze jak jsme videli ze to nestihame, tak jsme se na to proste vykaslali a pracovali jsme tak jak se nam chtelo. Takze nam v jednu chvili trvalo asi deset minut, nez jsme vyndali ciste nadobi z mycky, ale stacili jsme zatim probrat ruzne veci, najist se a podobne.

Dalsi tri dny jsem mel volno, byl jsem domluven s jednou Rumunkou, ze pujdeme na vylet vrtulnikem. Takze jsme si rano vzali taxi a jeli jsme na letiste. My jako zamestnanci spolecnosti Xanterra mame slevu, takze cesta vrtulnikem nas stoji 16$ (coz neni mnoho) jenze musime pockat, az bude nejake volne misto tesne pred odletem. Kdyz jsme prijeli, rekli nam, ze maji jedno misto ve vrtulniku ktery za chvili odleta, takze Rumunka mela zajisteny vylet. Ja jsem musel cekat na dalsi vrtulnik. Nastesti se tam naslo misto, takze jsem letel. Byl to takovy maly vrtulnik, ktery se stale klepal a me se v nem delalo spatne (ale prezil jsem to). Vrtulnik nas vzal nad Canyon a pak nam jeste ukazal pozar, ktery je cca 10 mil od nasi vesnice.

Potom jsem se s Rumunkou prochazel po Tussyanu, ukazala mi, kde si nasla druhou praci. Prijde mi to dost silene, kdyz skonci ve 4 odpoledne, tak si vezme taxi a jede pracovat na dalsich 6 hodin do Tussyanu a pak taxikem zase zpet. Asi bych to nezvladnul. Odpoledne jsem se s ni rozloucil, protoze mela praci. Cestou domu jsem potkal Roberta (jeden blaznivej American), kdyz jsem mu rekl, ze mam pichlou pneumatiku, rekl mi, ze ma lepeni na duse. Tak jsem si ho pujcil a snazil se opravit si kolo. Jenomze on mel levne Americke lepeni na duse, ktere je sice velice jednoduche, ale ma jednu malou nevyhodu - zaplata na dusi nedrzi. Takze jsem kolo neopravil. Druhy den jsem nasel stare nepouzivane kolo, u ktereho byla dobra predni duse. Takze jsem pouzil tuto dusi, jenze asi po deseti minutach jizdy se udelala dira hned vedle ventilku, takze jsem tu dusi mohl vyhodit. Ted si musim pockat, az nekdo pojede do Flagstaffu, abych jel s nim pro poradne lepeni na duse. Jelikoz jsem nemel k! olo, ale mel jsem volno, tak jsem jel autobusem dal od vesnice a tam jsem potom chodil po canyonu az do vecera.

Dalsi den (posledni volny den) jsem chtel cely den stravit vyletem dolu do canyonu do mista zvaneho "Indian Garden" ale pres noc me strasne bolela hlava, takze jsem nikam nesel (nastesti, protoze dalsi den byla strasna vedra (44C ve stinu)). Takze jsem jel jen na nejakou prednasku o Canyonu a pak jsem se prochazel. K veceru jsem potkal sveho spolubydliciho, ktery mi sdelil, ze Chorvati poradaji "berbecue" a ze tam muzu prijit. Tak jsem sel s nim. Moc me to nebavilo, protoze se tam vsichni vice mene bavili Chorvatsky. Pak tam prisel jeden clovek z Aliasky, tak jsme si tam povidali, on potom musel odejit, ale za chvili se vratil a vyptaval se lidi, jestli nemaji mezinarodni ridicak. Par jich melo, jenze vetsina uz stacila vypit nejake to pivo (krome me), tak jsem se ho zeptal, proc se pta. Vysvetlil mi, ze potrebuje nekoho, kdo by je odvezl do Tussyanu, ze tam neco potrebuji. Tak jsem se nabydl, ze je tam vezmu (o tom, ze jsem nikdy neridil auto s automatickou prevodovkou j! sem se nezminil). Kdyz jsem se optal, proc tam potrebuji, sdelil mi opatrne, ze tam jedou pro drogy. Pak tam prisel druhej american s klicky od auta. Tak jsem jim rekl, ze si zajdu pro papiry. Bylo mi receno, ze budou cekat v aute, ze to je ta velka dodavka pred barakem. No bylo to to auto, o kterem jsem uz jednou psal (stara dodavka ve stylu hippies). Byl jsem upozornen, ze nesmim zhasnout motor, protoze bych to uz nemusel nastartovat. Nastesti ridit auto s automatickou prevodovkou neni problem, proste se zaradi bud dopredu nebo dozadu a pak se uz jen macka plyn nebo brzda. Kdyz jsme dojeli do Tussyan, zaparkovali jsme u jednoho hotelu, kde jejich kamarad (ci dealer) pracoval. Jeden american to sel dojednat, byl to takovej ten typickej americkej "Gangster", kolem krku velke zlate retezy, holou hlavu a velke svaly. Ten druhy (z Aliasky) byl starsi, s dlouhyma vlasama a sprostym vyjadrovanim. Pred hotelem jsme cekali asi hodinu (mezitim tam prijela i policiie :-) ). Po deset! i minutach napadlo jednoho z nich, ze vypnou motor, ze to nema! cenu...

Kdyz pak konecne prisel ten dealer k nam, tak nam vysvetloval, ze se vyskytli nejake problemy a ze musi zajit kdovi kam neco zkontrolovat a ze to vypada, ze z toho dneska nic nebude. Pak se nam po dalsim snazeni podarilo nastartovat motor a odjeli jsme k jinemu hotelu, kde ten American zase kdovi kam odesel a kdyz se vratil sdelil nam, ze muzeme jet zpet, ze to nevyslo. Takze kolem desate hodiny vecer jsme se vratili do Canyonu. Auto jsme zaparkovali u El.Tovaru, American sel vratit klicky od pujceneho vozu a ja jsem sel domu. Cestou jsem potkal nasi pekarku. Je to takova zajimava osoba. Tezko rict, kolik ji vlastne je let. Ale je temer jiste, ze v minulosti mela nejaky hodne tezky uraz, nebo nemoc. Protoze nevypada zrovna nejlepe. Tak jsme si spolu povidali. Ona je totiz z Pennsylvanie, takze trosku zna kraj, kde jsem byl minuly rok.

Ted tady v pocitacove "laboratori" jsem ja, Matia a Tatjana (zrovna nahodou jsme se tady sesli). Matija ma stale narazky na Tatjanu a Tatjana se tvari, ze s nim nemluvi a kdyz se Matia nediva, tak se Tatjana otoci na me a dela na nej posunky. Ted Matija odesel tak jsem sdelil Tatjane, ze se asi navzajem velice miluji, ale Tatjana to nejak nepochopila, proc by ho mela milovat...

Muj spolubydlici Mislav prestal byt umyvacem nadobi a stal se z nej kuchar, a jelikoz potrebuji vice kucharu v jeho restauraci (Bright Angel), tak se tam premisti asi i Matia. Ja se zkusim optat, jestli bych nemohl byt kucharem v nasi restauraci. Slysel jsem ted, ze mame noveho spolupracovnika v "dishroomu" je to pry nejaky Turek a pracuje strasne pomalu (jelikoz mi to rekl David, ktery je dost pomaly, znamena to, ze Turek bude extremne pomaly). Takze jestli odejdu ja a Matija, tak budou mit v "dishroomu" pekne peklo. Taky moc nechapu, proc nas poslali na to skoleni cisniku, kdyz nam potom rekli, ze cisniku maji dost a ze mi zustaneme v "dishroomu", mistni Management je holt dost zvlastni.