Od posledniho zapisu se toho dost zmenilo, tak napriklad uz mam noveho spolubydliciho, je to chorvat, jmenuje se Mislav a zna se s mym spolupracovnikem Mathiem. Studuje dve skoly, Fyziku a Chemii (docela silenec). Par dni po tom, co se nastehoval jsem se bavil s jednou chorvatkou, ktera obcas vypomaha v nasem hotelu a ta my vypravela, ze ted prijel novy chorvat a ze se spolu bavili a on ji rekl, ze jeho spolubydlici ma skrin plnou housek, tak se ho zeptala, jestli jeho spolubydlici nahodou neni cech a nejmenuje se Libor.... (ano byl jsem to ja), muj spolubydlici je velice rad za to, ze mohu nosit domu jidlo, protoze se z toho samozrejme naji i on. Mislav pracuje taky jako umyvac nadobi, ale v jinem hotelu, kde nema moznost si takhle brat jidlo domu (bohuzel).
V nasem hotelu take pribyl jeden Thaivanec Kenny, ktery neumi temer vubec Anglicky a pak tam je jeste jeden novej cech David. Oba umyvaji nadobi s nama. Jinak asi pred tydnem jsem delal bussera, moc me to nebavilo, protoze jsem si nemohl nabrat jidlo domu a navic velka cast prace bylo to, ze jsem nosil taci s jidlem a pitim, coz mi moc neslo. Pak jsem ze dozvedel, ze v pondeli a utery pujdu na nejake skoleni, tak jsem se o to zajimal, co to ma byt a bylo mi receno, ze to asi je skoleni na bussera, coz by znamenalo, ze uz nebudu mit nadobi... Tak uvidim jak to dopadne
Jinak Tatjana se uz nekolikrat pohadala s Matiem, protoze pracovali spolu v dishroomu, ja jsem byl v druhem dishroomu kde se umyvaji velke hrnce, panvicky a podobne veci, ktere se nehodi davat do mycky. Od te doby si Matija stale dela srandu z Tatjany a dokonce na ni slozil i pisnicku, jenze je v Chorvatstine, takze ani ja ani Tatjana nevime o cem je.
Dalsi spolupracovnik Robert, je starsi American, ktery kdyz jsem se ho optal, jak dlouho zde pracuje, tak mi odpovedel, ze 23. cervna to bude presne 15 mesicu. A na otazku jak dlouho tady bude pracovat odpovedel, ze do 14. srpna a pak jeste 6 let, a potom pujde do duchodu. Je to takovy divny pan a ma zajimavy zpusob reseni problemu - prestane pracovat a zacne na problem zirat do doby, nez se tento problem nevyresi. Obcas to cloveka docela vyvede z miry, kdyz neco delas, on se postavi kousek opodal a zacne na tebe zirat s pohledem, ze te chce zabit. Jednou mi Matija vypravel, ze spolu pokladali na zem rohozky a Robert se ho zeptal, jestli vi, jak se ma rohozka polozit na zem. Matija na tuto hloupou otazku odpovedel, ze to nevi, ze to v zivote nedelal. Pak na sebe asi minutu koukali a Robert se slovy "Oh god" odesel a rohozky si udelal sam.
Dalsi muj spolupracovnik je Jerald, je to indian z kmene Navajo (jako hodne zamestnancu v kuchyni), je to take starsi pan a pracuje zde uz asi sest let a krome toho, ze nema rad Tatjanu je v pohode. Asi za dva tydny jde na dvoutydeni prazdniny, takze to bude v dishroomu zajimave, protoze on se vetsinou staral, aby bylo vse v poradku.
Nevim proc je Tatjana tak neoblibena, jeji Rusky pristup k praci se mi libi, napriklad kdyz je nejvetsi naval a ona se rozhodne, ze si da pauzu a vezme si nejaky ten dezert tak ja to beru jako dobrou pauzu a taky prestanu pracovat.
Obcas u nas pracuji dve Rumunky, coz jsou velice zvlastni lidi. Kdyz tam byly poprve, tak jsem jim ukazal, kde sezenou banany, kde mleko, dzem, muslly a podobne. Pak mi Matija vypravel, ze jedna z tech Rumunek potom stala se smetakem v ruce asi pul hodiny pred lednickou s mlekem, predstirala ze zameta, ale celou dobu se divala na lahev s mlekem. Druha Rumunka mezitim objevila kde jsou caje a vzala si celou krabici pytliku na caj. Do toho nam do dishroomu prinesly hromadu dezertu, ktere byly cely den vystaveny na stole u vchodu do restaurace (tudiz se nikdo neopovazil si to vzit a snist), ale ty rumunky nedbaje varovani vzali vsechny dezerty co nasli a schovali je do dishroomu s tim, ze je snedi (ja osobne bych to jedl asi tak tyden). Pak me jedna Rumunka pozadala, jestli bych ji neukazal, kde jsou krabice na jidlo, ze nasla trojbarevny Chipsy a chce si je nakrast. Jenze mezitim krabice na jidlo dosly a tak jsem se ptal jedne americanky, kde ty krabice sezenu. Ona se ale nanestesti zacala vyptavat, na co to chci, samozrejme ze jsem ji nemohl rict, ze to je na kradene chipsy a tak jsem se ruzne vykrucoval, ona z toho usoudila, ze si chci vzit domu ty dezerty a velice durazne me varovala, abych to nejedl. Pak jsem ji vsechno odkyval a bez krabic jsem se vratil do dishroomu. Mezitim, kdyz Rumunka zjistila, ze krabice nebudou, nabrala napojove kelimky a zacala do nich ladovat dezerty. Asi si kazdy dovede predstavit, jak hezky vypadaji dezerty napechovane v sesti kelimcich. V dalsim kelimku byla studena polevka (radsi ani nechci vedet, kde tu polevku sehnali). Do toho ode mne vyloudili hromadu housek, banany a dzemy. Samozrejme ze si vzali i Muslly. Pak jedna Rumunka prisla s tim, ze si vzala celou dvoulitrovou lahev mleka, ktere bylo urceno hostum do kavy, kdyz to slysel Matija, tak ji malem zabil, takze se mila Rumunka musela spokojit pouze s jednim kelimkem mleka. Myslim ze tam potom jeste nekde sehnali nejake maso a usoudili, ze to jim bude na zitrejsi svacinu a obed stacit. Pak ale nastal problem, jak vsechno tohle jidlo prenest k nim do chatky. Pozadali me, jestli jim nepomuzu kelimky nandat do tasky tak, aby se nic nevylilo. Kupodivu se to povedlo, ale kazda Rumunka mela tri tasky s jidlem, takze jsem jim jeste musel pomoct jejich lup odnest domu.
Kdyz jsem pak byl o samote s Matijou, celou dobu nadaval, ze nas ty Rumunky privedou do maleru, ze takova hromada jidla, ta bude i v tak velkem hotelu chybet a vina pujde na lidi z Dishroomu, protoze ty tam jsou nejdele. Rumunky ale asi premysleji jinak a hned dalsi den si vzali dalsi krabici caje. Na muj dotaz, jestli to opravdu budou potrebovat se na me podivaly s nechapavym vyrazem a odpovedeli, ze samozreme ze jo (jako kdybych nevedel, ze jedna krabice caje je tak maximalne na jeden den...)
Vcera jsem potkal kamarada Americana, kterej si za 600dolaru koupil starou dodavku z roku 1978, je to starej ford ve stylu hippies, uvnitr je vsude koberec, zadni dvere kdyz se otevrou tak upadnou a kdyz ridic pribrzdi vyjede z tech dveri ulomena tyc ktera trci na boku dodavky a zrejme slouzi k chytani cyklistu. Jinak je ale dodavka v perfektnim stavu. Ma radio, zesilovac a vysilacku, samozreme nic z toho nefunguje. Dodavka ma dve sedacky, ale sedet se da jen na te ridicove, te druhe upadlo operatko. Dale ma dodavka celkem dobry motor. Kdyz se ti nahodou podari ho nastartovat, tak dosahuje maximalni rychlosti cca 80Km/h, coz je docela hodne na to, ze si nejsem jist, jestli opravdu dobre funguji brzdy. Klimatizaci to nema a okenka musis stahovat obema rukama a musis stat mimo vozidlo, tudiz za jizdy si okenko neotevres. No ale za 600$, nekup to... Navic se jeji majitel jisti tim, ze s sebou vozi jeho elektrickou kolobezku pro pripad, ze by nekam nedojel.
Jinak uz zacalo monzunove obdobi, takze kazdy den je bourka a prsi, docela nemile pocasi, ale co se da delat. Kvuli desti mam trosku strach o sve kolo aby my nezacala hnit riditka.
Vcera jsem travil svuj volny den prevazne spanim, protoze jsem nemel volno uz asi 14 dni a navic jsem dvakrat sel ve svem volnu delat do pradelny. Docela dobra prace, byl jsem u jednoho stroje, do ktereho das rucnik, on ho slozi a polozi na hromadku, kdyz je hromadka dostatecne vysoka, tak ti ji "poda" a ty ji odneses na pas. U teto masiny jsem pracoval asi dve hodiny, nekolikrat se tam zamotal rucnik tak, ze jsme museli volat opravare. Jenze pak jsem ji rozbil tak, ze si s tim ani opravar nevedel rady a radsi nas od tamtud poslal pryc, k jine masine, ktera zase zehlila a skladala prosteradla. Tam jsem pracoval s Tatjanou a taky jsme tuto masinu rozbili. Nastesti pak uz byl cas jit domu, takze ze naprosteho ticha (zadna masina nebyla funkcni) jsme vytezoslavne odchazeli na obed. Druhy den jsem pak uz rozbil jen tu masinu na rucniky, ta druha odolala. Dalsi dny jsem uz praci nedostal (pry uz maji hodne lidi a dalsi nepotrebuji).
Predevcirem jsem potkal po dlouhe dobe Michelle, od meho posledniho volna jsme se nevideli. Sdelila mi, ze se pokusi mit v patek volno a pojede vlakem do Californie navstivit sve zname. Pak jsme chvili probirali cestovani po USA a ona rekla, ze doufa, ze vlak bude rychlejsi nez autobus, protoze autobusem cestovala do Grand Canyonu 24 hodin (to z toho vykendoveho vyletu moc mit nebude...)
A co se tyka Laury, tu jsem uz hodne dlouho nevidel, odstehovala se od Michelle k lidem, kteri take chodi do kostela, pry ma k nim blize nez k Michelle. Coz vubec Michelle nevadilo a rikala, ze doufa ze jeji nova spolubydlici nebude krestanka a nebude mit nocni smeny. No a ted ma novou spolubydlici, je to nejaka Madarka a kdyz nas Michelle predstavovala, Madarka prohlasila, ze se uz preci zname, coz me docela prekvapilo. Na otazku odkud se zname mi odpovedela, ze jsme preci spolu byli v Bratislave. Pak mi to doslo, ze kdyz jsem byl zadat o praci na veletrhu prace v Bratislave byly jsme tam spolu na tom pohovoru, jenze ja si ji samozrejme vubec nepamatoval.
Predevcirem jsem mel mit volno, ale vsimnul jsem si, ze v podstate budou v dishroomu jen tri lidi, coz je malo. Tak jsem se den pred tim optal Jeralda a on rekl, at prijdu a uvidim, ale at se hlavne neptam naseho hlavniho manazera, protoze ten je zasadne proti tomu, aby nekdo pracoval pres cas, ze pry rozvrhy dela on sam a jsou udelany tak, aby kazdy zamestnanec stihal ( no nevim jak na to prisel...)
Takze druhy den jsem prisel domluvil se s Jeraldem a s dalsima vedoucima kuchyne kteri nic nenamitali. Tak jsem si "pichnul" hodiny a v tom prisel dalsi pracovnik do dishroomu Kenny, na rozvrhu byl skrtnutej, ze ma taky volno, ale jak on nerozumi anglictine a nic nechape, tak vubec nevedel co se deje. Tak jsem zavolal jednu vrchni kucharku a vysvetlil jsem ji, co se deje, tak jsme to chvili resili a ona pak rekla, ze jeden z nas musi jit domu, ze tu muzou byt jen ctyri lidi. Po dlouhem dohadovani (Kenny nastesti nic moc nenamital protoze nam nerozumel) kucharka navrhla ze si hodime minci. Nastesti jsem vyhral a pak jsem dlouze a slozite vysvetlil Kennymu, ze musi jit domu, ze ma volno. Nevim jestli to pochopil, furt se usmival a kyval ze ano, tak jsem ho vyprovodil z hotelu a pokracoval jsem v praci. Dneska uz nemam volno, takze budu normalne pracovat, no a jelikoz mam narozeniny, tak mi jedna chorvatka rekla, ze si mysli, ze budu placeny tak, jako bych pracoval o svatku. !
Na to se radsi optam, docela by se to hodilo, protoze o svatcich jsme pry placeni dvojnasobne !!!! Jestli je to pravda tak asi naseho vrchniho manazera trefi slak, az zjisti, ze dva sve volne dny jsem pracoval, plus jsem pracoval na jejich den nezavislosti a jeste jsem pracoval o svych narozeninach, nemluve o tom, ze kazdy den koncime az po dvanacte, takze kazdy den mam jeste nejake ty prescasy navic. Pokud me tedy neosidi, dostanu zaplaceno o neco vic nez normalne. Jeden kamarad z Cech mi rikal, ze minuly rok se mu stalo, ze mu nezapocitali asi deset hodin prescasu, jenze nastesti si kazdy den psal, jak dlouho pracoval, tudiz to nejak vyhadal u sefa. Takze jsem si take zacal psat, jak casto pracuji, ale doufam, ze to nebudu potrebovat.
Tod pro dnesek vse, mejte se v cechach hezky,
Libor