Minulou stredu jsem jako obvykle snidal venku, je tam v takovem malem lesiku stolecek a lavicky (pripomina mi to obedy a vecere u babicky v Janovicich). Tak jsem si tam tak jedl sve housky a marmeladu, kdyz v tom me tam nasly Jane a jeji kamaradka. Tento den zrovna odjizdeli pryc, tak si Jane na me vzala email, adresu a dokonce i telefonni cislo, ze si pry se mnou bude cvicit anglictinu ( no nevim, ale podle me to muze byt docela drahe volat z Thaivanu na mobil do Cech). Pak jsem se jich jeste zeptal na cislo chatky, ze je po snidani pujdu navstivit. Kdyz jsem se nasnidal a zasel jsem si pro nove obleceni do prace (kazdy den si musime menit uniformy), zasel jsem za Jane, ale nebyly doma. Tak jsem vzal kolo a jezdil jsem po okoli (a strasil lidi svym strasnym kolem). Pred tim nez jsem mel jit do prace, zasel jsem znova za Jane a nastesti tam byly. Byly strasne rady, ze jsem se ukazal, ukazovaly mi fotky canyonu, jak vypadal, kdyz sem poprve prijeli (byl jeste snih). Pak mi dali pytel buraku a takovy divny stroj na vareni, koupili ho tady a nemuzou si ho vzit domu, protoze maji plne batohy. Docela mi trvalo, nez jsem prisel na to, co to vlastne je. Pomoci tohoto stroje muzes "varit" jidlo v pare, tzn. ma to maly display, kde si nastavis jak dlouho chces varit, nalejes vodu do nadrze a do misky nad nadrzi das jidlo a uz varis... Nejdriv jsem premyslel, ze bych to vzal domu a dal to babicce jako darek od Thaivanek, ale pak mi doslo, ze je to Americky pristroj na americke zasuvky, tudiz by to v Cechach nefungovalo. Takze to dam nekomu ze svych kamaradu tady, kteri si chteji varit jidlo.

Tuto sobotu jsem mel konecne zase jeden volny den. Jinak co se tyka volnych dnu, tak mame mit dva volne dny tydne, ale pokud je dost prace, muzes si zaridit, ze budes pracovat dele, a pokud budes mit odpracovano vice jak 40hodin za tyden, je to brano jako prescas a je to lepe placene. Ale nasi sefove jsou vetsinou opatrni, abychom nemeli moc prescasu. Jelikoz jsem cely tyden nemel moznost mluvit s Michelle, zanechal jsem ji vzkaz, ze mam v sobotu volno a muzeme nekam jit. Kdyz jsem v patek pilne myl nadobi prinesl mi kamarad vzkaz od Michelle, ale jelikoz jsem nemel cas, tak jsem ho schoval do kapsy a myl jsem dal. Skoncili jsme kolem 12:30, ja jsem si jako obvykle nabral spoustu "housek" ktere hosti nesnedli. K tomu jsem si vzal trochu medu, marmeladu, ukradl jsem si i nejaky ten banan a vzpomnel jsem si, ze nasi "sefove" obcas kradou pomerancovy dzus, tak jsem si pockal az odejdou (cekal jsem na sveho Chorvatskeho spolupracovnika, ktery se prevlekal), kdyz odesli, dosel jsem si do lednicky a naplnil jsem si svou lahev. Do toho prisel muj spolupracovnik a presne ve chvili, kdy se zeptal, jestli je to dovolene vesel nas sef zpet do kuchyne a tak nejak vymluvne rekl, ze to je dovolene (vedel, ze jsem ho videl ze to krade i on). Pritom mi doslo, proc kazdy den nas sef tak pospicha, abychom odesli, asi je to proto, ze predstira, ze takdy jde pryc, ale jak odejdeme, tak se vrati a nabere si v kuchyni jidlo. Dnes asi myslel, ze jsme uz davno pryc a tak se vratil...

Kdyz jsem pak konecne dosel do sveho pokoje, vzpomnel jsem si, ze mam v kapse vzkaz od Michelle. Napsala mi, ze by zitra rada sla nekam na "turu" a ze na me po praci bude cekat v TV-mistnosti v jejim hotelu. Tak jsem se zas oblekl a spechal zpet. Tam jsme se domluvili, ze zitra sestoupime do canyonu (ne uplne na dno, protoze bychom to nezvladli za jeden den, ale proste pujdeme kam to pujde a zpet).

Takze druhe rano jsem vstal v osm hodin (coz byl docela problem, kdyz jsem sel spat kolem druhe hodiny), nabral jsem vsechno jidlo co jsem mel z kuchyne (a ze ho bylo!!!!) a sel jsem, za Michelle. Ta si nejdriv prohledla vse co jsem mel a pak usoudila, ze radsi pujdeme do restaurace na poradnou snidani, protoze nebudeme mit zadny obed. A to co jsem prinesl, ze cast z toho vezmeme dolu do canyonu jako svacinu. Protoze behem chuze je velice dulezite hodne pit a hodne jist.

Po snidani jsme jeste zajeli autobusem do obchodu, Michelle si tam koupila nejake energeticke tycinky a podobne blbosti. Ja jsem si koupil jen par jablek. Pak jsme dojeli k jedne ze stezek vedoucich dolu do canyonu. Tato stezka je nejkratsi, ale take je dost prikra a cestou nejsou zadne zdroje vody (nektere stezky maji nekolik mist, kde je vodovod a muzes si tam doplnit pitnou vodu). Ze zacatku jsme potkavali jeste hodne lidi, kteri se vydali na podobnou turu, ale jak jsme sestupovali niz a niz, lidi ubyvalo. Kdyz jsme dorazili k prvnimu odpocivadlu, kde byly zachody a teplomer, byla teplota ve stinu cca 40C. Chvili jsme tam odpocivali a svacili. Neustale nas obtezovala jedna veverka, ktera se mermomoci chtela dostat do meho batohu. Ale ja jsem ho ubranil !!!

Pak jsme pokracovali dal, cim vice jsme stoupali tim teplota pribyvala a my jsme byli vice a vice unaveni. Dosli jsme az k mistu zvanemu "skeleton point", odkud je uz videt reka Colorado a misto zvane "Phantom Ranch", ktere lezi na dne kanonu a muzes tam prespat, najist se a doplnit vodu. Jenze jelikoz jsme meli jen jeden den volny, museli jsme se obratit a splhat zpet. Popravde receno, dolu to jde dobre, ale nahoru... Kdyz jsme se vratili k mistu, kde jsou zachody a teplomer vsimnul jsem si, ze rucicka teplomeru, na ktere prazilo slunicko, ukazuje na misto mimo stupnici (na stupnici bylo max. 50C a rucicka ukazovala nekam k mistu, kde by mohla byt 60C). Nakonec jsme vystup nahoru zvladli a presne kdyz jsme vystoupili na vrchol canyonu prijel autobus a my se s chuti vrhli do klimatizovaneho autobusu. Oba jsme cestou usnuli, ale nastesti jsme se probudili vcas k tomu, abychom prestoupili na jiny autobus jedouci do vesnice. Cestou jsme si vsimli ze se pripravuje "Star party" (tzn hvezdna party - sesli se tam hvezdari s teleskopy k tomu, aby turistum povidali o hvezdach). Michelle to chtela videt. A tak jsme se domluvili ze zajedeme do vesnice, odpocineme si, navecerime se a pak se tam vratime. Michelle sla na veceri do restaurace, ale ja si radsi vzal neco ze sve nekonecne hromady jidla. Po osprchovani jsem se sesel s Michelle a jeli jsme zpet. Nejdriv jsme byly na nejake prednasce, kde nekdo promital "fotky" vesmiru a povidal k tomu. Jenze ono se nejednalo ani tolik o fotky, jako spis o takove sci-fi obrazky, takze nas to moc nebavilo a tak jsme sli pryc. Sedli jsme si na okraj canyonu a cekali, az bude tma. Pak jsme se vratili k dalekohledum a obchazeli jednotliva stanoviste a pozorovali hvezdy. Me osobne to zas az tolik nebralo, ale Michelle byla naprosto nadsena, ze vydela Jupiter a jeho mesice, ze videla galaxii s cernou dirou a podobne. Pak jsme sli pesky domu, protoze se nam nechtelo cekat na dalsi autobus. Kdyz jsme se priblizili k vesnici, tak mi Michelle opet zacala vypravet o tom, jak v tom hotelu, kde pracuji strasi duchove, a protoze jsem ji opet neveril tak rozhodla, ze tam pujdeme a projdeme ten hotel a treba narazime na nejakeho toho ducha. No samozrejme ze jsme tam nic nenasli a tak jsme sli k Michelle na pokoj, kde uz byla Laura, ktera byla se prateli nekde u mesta Flagstaff, kde je nejvyssi hora Arizony. Jenze cestou se trosku spalila, takze byla tak trosku cervena. No a protoze na sobe mela cervene trycko a byla prikryta cervenou dekou, poznamenal jsem, ze vypada jako Chameleon. To se ji moc nelibilo a snazila se me vyhodit z pokoje, ale ja to zamluvil tim, ze si muzeme zahrat jeji oblibenou karetni hru "Go fish". Kdyz jsme spolu hrali naposledy, tak jsem nahodou vyhral (jinak vetsinou vyhravala ona). Tak jsme si to zahrali ve trech a ja na plne care prohral. A jelikoz uz bylo pozde, sel jsem spat. Druhy den jsem posnidal sve jidlo a sel jsem opet za Michelle a Laurou. No jenze jelikoz byla nedele, tak bylo naprosto jasne, ze Laura bude v kostele, navic se mi pochlubila, ze dneska bude mit svou prvni bohosluzbu, takze bylo jasne, ze tam bude dlouho. S Michelle jsme pak sli do utulku pro psy, pujcili si dva mensi psy (Michelle vysvetlila pani v utulku, ze nemame dneska silu na to, pujcit si velke psy). Prochazeli jsme se po lese, jenze bylo obrovske vedro a psy stale chteli odpocivat nekde ve stinu a tak jsme se vratili. Cestou zpet jsme zasli do jednoho hotelu, protoze Michelle chtela zmrzlinu, jenze nemeli jeji oblibenou a tak mela smulu. Potkali jsme tam moji spolupracovnici z Ruska (Tatjanu), tak jsem se s ni chvili bavil a ona si postezovala, jak to bylo vcera v praci strasny, ze tam byla jen ona, Chorvat a jeden "sef" (pod oznacenim sef nemyslim ze by to byl opravdovy sef, ale je to starsi pan, ktery nam vetsinou rika co mame delat, protoze uz tam pracuje delsi dobu). Pry skoncili asi kolem druhe hodiny rano. Uklidnil jsem ji tim, ze dneska uz do prace pujdu. Cestou domu mi Michelle rekla, ze tahle Ruska a jeji kamaradky jsou docela znamy tim, ze jsou prostitutky. Ze je pry dost casto vidi, jak chodi v kratkych suknich do klucicich ubytoven a ze je temer jiste, ze tam chodi provadet prostituci. Moc jsem tomu neveril, zda se mi to divne uz jen proto, ze Tatjana se snazi delat prescasy a sehnat si druhou praci, aby si vydelala vice penez. Pokud by provadela prostituci, asi by nechtela delat jeste dalsi praci, jako treba myt nadobi ve svem volnem case.

Co se tyka me prace vcera v nedeli, tak nas tam opet bylo docela malo, jeden z "sefu" mel volno a Chorvat byl taky pryc. Nastesti tam aspon prisli na vypomoc dve holky z Chorvatska, ktere tam docela casto chodi, kdyz maji cas. U nich je vyhoda, ze uz vi, ze mi maji sbirat housky, ktere hosti nesnedli. Ono se vlastne nejedna o klasicke housky, jake jsou v Cechach. Jsou to takove male sisky. Pecou si je samy v hotelu a je jich nekolik druhu. Jeden druh je takovej jakoby syrovej a me moc nechutna, pak je tam jeden druh, ktery vypada jak normalni mala houska, jenze to testo neni uplne nejlepsi, takze ja preferuji posledni druh, kteremu rikam "pulene-housky" to proto, ze se obcas samy od sebe rozpuly, kdyz je jim tak se dobre daji namazat marmeladou nebo medem a maji chut jak normalni ceske housky. Tentokrate me Chorvatky pozadali, abych jim sbiral ty syrove housky. Tak jsem si vzal z kuchyne ctyri krabice, do jedne jsem daval pulene, do druhe normalni a do dalsich dvou jsem sbiral syrove. Nasbiral jsem tolik housek ze vsechny krabice pretekali. Kdyz pak prisel "sef", ktery prinesl nejake nadobi a chtel ho dat do police, ktere bylo plne housek asi pul minuty koukal na tu hruzu, kterou jsem tam stvoril, pak to nadobi radsi odnesl jinam a pozadal me, jestli bych mu jednu housku nedal.

Kdyz pak skoncila prace a ja jsem dal dve preplnene krabice syrovych housek Chorvatkam, dali mi za to krabici s cukrovim (velice dobrym cukrovim). Jelikoz jsem toto cukrovi mel uz pred tim, tak jsem se nechtel prejidat a rozhodl jsem se, ze ho druhy den dam Laure, ktera naprosto zboznuje sladke.

Jeste nez jsme odesli domu, prozradil jsem Tatjane, kde sezene v kuchyni banany, kde sezene pomerancove dzusy, kde dzem, med, mleko, cokoladu ci cerealie. Ta z toho byla naprosto nadsena a pozadala me, jestli bych ji nepomohl "odcizit" trosku mleka. Pak si vzala nejakou tu cokoladu a cerealie a naprosto stastna odesla domu. Ja jsem byl jeste chvili v kuchyni, vzal jsem si dzus a dalsi jidlo k snidani a obedu a nabidl jsem "sefovi" jeslti nechce vic housek, ze jsem jich nasbiral hodne a kamarad Chorvat si jich vzal jen par, takze me zustalo vic nez potrebuji, ale sef kupodivu nechtel (asi si nasbira v kuchyni lepsi jidlo). Cestou domu jsem potkal srny, ktere skoro kazdou noc prohledavaji vesnici. Jentak mimochodem, jednou jsem sel domu s Chorvatem a na chodniku staly dva Losove, ja jsem se jich tak strasne leknul, to jsou zvirata vetsi snad nez kamion. Nastesti nemeli chut se snami pratelit a odesli pryc a my jsme vylezli z ukrytu za autem a pokracovali jsme domu. Krome srn jsem pak jeste potkal Tatjanu, ktere se nechtelo jit spat a kourila pred ubytovnou. Tak jsme si chvili povidali a pak jsme oba sli spat.

Dneska rano jsem chtel jit na snidani jako vzdy ke stolu v lese, ale zjistil jsem, ze ten stul nekdo odnesl kdo vi kam. Jaka to skoda. Tak jsem se najedl na pokoji. Pak jsem potkal sveho spolubyldiciho, ktery mi sdelil ze se stehuje do jine ubytovny, protoze to bude mit bliz do prace. On pracuje jako taxikar a musi kazde rano dojizdet autobusem do jine casti vesnice. Tak jsem zvedav, kdo bude muj novy spolubydlici.

Jinak taky ted v kuchyni pracuje dalsi cech. Je z Moravy a nastesti pracuje na opacne casti kuchyne, takze doufam ze moc cesky mluvit nebudu.

Rano po snidani jsem si zasel vymenit uniformu. Jako skoro kazdy den, nemeli moji velikost kalhot a tak mi dali o neco vetsi. Pak jsem se jeste stavil za Laurou s cukrovim, ale nebyla doma. Tak jsem sel do sve ubytovny, sehnal jsem lepsi zadni kolo a sedacku a primontoval to k svemu kolu. Ted jeste sehnat riditka a budu mit skoro normalni kolo (sice bez brzd...). Pak jsem kolo vzal a zajel na internet. Cestou jsem potkal Lauru, ktera dostala zachvat smichu, kdyz videla, na cem to jezdim. Ale zaroven jsem ji mile prekvapil cukrovim, rozloucil se s ni a sel na internet.

Jeste na zaver se zminim o tom, ze jsme se s Michelle domlouvali ze az nekdy budu mit volno v sobotu i nedeli, ze si pucime stan a pujdeme dolu do canyonu, kde prespime a druhy den pujdeme zpet nahoru. Tak doufam ze nam to vyjde, chceme to udelat jeste tento mesic, protoze v cervenci zacinaji monzuny a behem monzunu je smrtelne nebezpecne chodit do Canyonu (kvuli bourkam, silnym destum, kroupam, sesuvum pudy a vetrum)