Jak jsem se docetl na internetu, pohled na Grand Canyon je nezapomenutelny zazitek. Ano ja mam z Grand Canyonu taky nezapomenutelny zazitek a to, kdyz me spravce ubytovny zavedl do meho pokoje cislo 45. Takovej sok jsem opravdu necekal! To zvire, ktere tam udelalo takovy bordel, to nebylo prase, to byl opravdovej DOBYTEK!! spravce byl taky zdesen kdyz uvidel, jak strasne muze vypadat pokoj. Byl tam takovej bordel, ze jsem ani nepoznal, ktera postel je volna. Vsude byly odpatky, hadry, zbytky jidla, plesnive maso a podobne. Tak jsem se rozhodl, ze se pujdu projit a vratim se vecer, kdy tam uz snad bude ona "osoba". Takze jsem se pak prochazel na okraji Grand Canyonu, ale pohled dolu nebyl tak uchvatny, jako pohled do meho noveho pokoje... Kdyz jsem se vratil do pokoje, nikdo tam stale nebyl, akorat jsem tam nasel jeho jmenovku, jmenoval se RONALD a byl z Equadoru. Cekal jsem tam jeste asi dve hodiny a pak jsem si vsimnul ze nekdo vesel do protejsiho pokoje. Tak jsem za nim za! sel s tim, jestli nevi, kde najdu cloveka ktery bydli v 45 pokoji, ze jsem sem byl ubytovan, ale nevim, ktera postel je volna. On na to odpovedel, ze si neni jist, jestli jsem mel opravdu byt ubytovan v 45, protoze mu bylo receno, ze se dneska ma nekdo ubytovat v jeho pokoji, ale stale nikdo neprisel. Pak jsem mu ukazal muj pokoj a on se zhrozil a poradil mi, at jdu o patro niz, a najdu tam jednu prsatou Equadorku, ktera vi vsechno a poradi mi, tak jsem s nim sel dolu, ale prsatou holku jsme nenasli, akorat jsme potkali spravce, ktery rekl, at se radsi nastehuji do sousedni 44, takze jsem dostal nove klice a ubytoval se v krasne uklizenem pokoji s jednim Americanem (je mu asi 50 let, dela tady ridice) Tam jsem se celkem v pohode vyspal. Rano v osm hodin jsem cekal pred ubytovnou na autobus, ktery nas odveze na skoleni. Autobus nas chvili vozil po Grand canyonu a nejaky pan nam vykladal ruzne veci, abychom byli schopni poradit navstevnikum. Rekl nam, ze nejcastejsi otazka je! "Kde najdu zachod". Pak povidal o tom, ze tu jsou bezne pozar! y a teme r vsude je zakaz koureni. Jedna takova zajimavost je, ze sice tu zije spousta nebezpecnych zvirat, ale nejnebezpecnejsi jsou veverky, protoze kazdy je krmi a denne musi osetrit asi 5 lidi, kteri byli pokousani veverkou, proto je zakazano krmit zvirata.

Pak nas odvezli do ucebny, kde byla klimatizace, tudiz poradna zima, tam jsme dostali zdarma svacinu, takze jsem si jako spravny Cech nabral spoustu susenek a podobne na horsi casy. Pak nam vypraveli o Grand Canyonu, co tu muzeme delat a podobne. Potom jsme dostali listek na obed zdarma, a kazdy dostal informace, co ma delat zitra (na jake skoleni ma jit) (btw. za tyto skoleni dostaneme zaplaceno, jako kdybychom pracovali). Tam jsem potkal jednoho cecha, ktery uz 18 let zije v USA, tady dostal job starat se o kone, ktere vozi turisty dolu do canyonu, tak jsem mu rekl, ze se urcite nekdy prijdu na kone podivat. Pri odchodu na obed jsem opet potkal onu Americanku, ktera vymyslela, ze kdyz je ten obed zdarma, tak nepujdeme do zamestnanecke jidelny, ale do jidelny pro turisty, kde maji lepsi jidlo. Tak jsme si tam poradne nacpali cumaky a rozhodli se, ze se pujdeme projit. Po Okraji Canyonu jezdi zdarma autobusy, tak jsme jednim odjeli dal od vesnicky a tam se prochazeli. Vece! r jsme se vratili zpet a ja ji navstivil jeji pokoj, kde jsem se seznamil i s jeji spolubydlici, obe jsou Americanky, jedna (ta se kterou jsem se byl projit) se jmenuje Michelle a je z Californie, bydli v meste Colorado Springs. A je v Grand Canyonu podruhe. Ta druha se jmenuje Laura, je myslim z Michiganu.

Druhy den jsem mel dalsi skoleni, kde opet byla zdarma svacina, takze jsem si nabral dobroty, abych nemusel na veceri (ktera nebyla zdarma). Na tomto skoleni jsem potkal Lauru. Kdyz skoncilo skoleni sli jsme spolu na obed (ktery bohuzel taky nebyl zdarma). Pak jsme se rozhodli, ze se pujdeme projit. Takze jsme skoro cely den chodili po okraji Canyonu, dozvedel jsem se, ze hraje na Celo v nejakem orchestru a je silne verici (krestanka). A ze tady maji skupinu vericich a kazdy vecer maji bohosluzbu pod sirim nebem, ktera zacina v 7:00, no a jelikoz uz bylo 6:30 tak jsem podotknul ze to asi nestihne, tak jsme se vratili autobusem do vesnicky a ja sel s ni na onu "bohosluzby". No nic moc pro me, ale zas tak hrozne to nebylo. Pak jsme sli do jejiho pokoje, kde uz odpocivala Michelle s tim, ze do pondelka ma volno. Michelle mela nejake omalovanky a tak jsem ji pomahal vybarvovat obrazky. Dalsi den jsem mel opet skoleni, opet s Laurou, ale moje skoleni skoncilo v polovine jejiho! skoleni, takze jsem pak sel za Michelle, ktera se mnou sla do psiho utulku a tam jsme si pujcili dva psi a vyvedli je na prochazku (oba byli pekne velci a silni, ale zvladli jsme to). Pak jsme je vratili a jeste chvili jsme se kochali kockama. Michelle me ucila jak Americani volaji na kocky (nedelaji nase cici). Pak jsme se prochazeli a sli se podivat na zapad slunce. Kdyz jsme se vratili k ni na pokoj, Laura byla na bohosluzbe.

Dalsi den jsem mel skoleni uz bez Laury a to skoleni trvalo asi jen 1 hodinu, tak jsem pak zasel za Michelle a Laurou. Laura byla v posteli a cetla si a nechtela jit ven, takze jsem sel jen s Michelle. Jen tak mimochodem, Michelle tu bude pracovat asi pul roku, pricestovala autobusem a vzala si s sebou - svoji knihovnu, kolo, spousta obleceni, masazni stul a podobne veci, ktere si nedovedu predstavit, jak narvala do autobusu. Kdyz jsme se dostali na kola, tak jsem zjistil, ze ma podobny nazor na kola - ze to je naprosto dokonaly dopravni prostredek a kdyz muze tak vsude jezdi na kole. Jenze jeji kolo bylo rozebrane, takze shanela nekoho, kdo ma naradi a da ji ho dohromady. Pak nekoho nasla, ale on ji nejak spatne smontoval prehazovacku (jeji Cruizer ma prehazovacku uvnitr kola, ne jak nase kole, takze jsem ji s tim ani moc neporadil, jak to opravit, tzn. dodnes nema kolo v pojizdnem stavu) - bohuzel i pro me protoze mi slibila, ze si to kolo muzu kdykoliv pujcit, akorat s! i nejsem jist, jestli bych na jejim kole nevypadal ponekud divne, jeji kolo totiz nevypada tak jako vetsina ceskych kol, je to "plazove kolo" s velkou kozenou sedackou, spoustou trasni, velkyma riditkama atd... proste husty kolo, ale damske kolo!!!

Kdyz jsme se vratili z prochazky, Laura byla opet na bohosluzbe a mi jsme hrali nejake americke stolni hry (neco jako piskvorky), samozrejme ze jsem prohral....

Druhy den jsem mel "skoleni" od 3 odpoledne. Takze rano jsem byl jeste na snidani a na obede s Michelle. Ono skoleni byla vlastne uz prace, akorat zacala o hodinu drive nez dalsi dny. Tam nam vysvetlili, co kam patri a podobne a ze je zakazano jist v kuchyni a odnaset si jidlo ( a asi proto tam taky byly krabice na jidlo, ktere si chceme odnest domu). Pak nam dalsi clovek vysvetlil, ze je tu vsude kolem spousta dobreho jidla a at si nedelame starosti a at si klidne neco vezmem domu nebo at to snime v kuchyni. (takze jsem se ten vecer docela dobre najedl). Prace mi skoncila pul hodiny po pulnoci. Druhy den jsem rano sel s Laurou na snidani (Michelle pracovala od rana od ctyr, takze jsme se moc nevideli). Kdyz jsem pak sel do prace, tak jsem mel v 5:30 pul hodiny pauzu, tak jsem zasel za Michelle a Laurou, ale nebyly doma, tak jsem jim napsal zpravu, ze odpoledne nemam cas a ze volne dny mam v sobotu a nedeli (stejne jako michelle, Laura mela volno ve stredu a v nedeli).

No jinak prace neni zrovna nejlepsi, je tam hodne prace a cisnici jsou pekna hovada. Pracoval jsem s jednim indianem, ktery zije v nedaleke rezervaci, pak pracuji s jednou ruskou, nekolika Americanama a s nekolika Thaivankama. Jenze bohuzel Thaivankam konci prazdniny na zacatku cervna, takze ted uz vetsina z nich odjela. Je to skoda, protoze snad vsechny Thaivance a Thaivanky, ktere jsem tam potkal jsou neskutecne pratelsti lide a jsou pro tebe ochotni udelat naprosto vse. V hotelu, kde pracuji jsou dve mistnosti na myti nadobi, ja jsem pracoval v te, kde se vse myje rucne ve drezu (tam se myji vetsi veci, ktere se nehodi davat do mycky) pracoval jsem tam s indianem a Americanama. Ale jelikoz jsem se stal "milackem" Thaivanek, tak se tam kazdou chvili obevila nejaka z nic a vetsinou mela v ruce misticku s nejakou dobrutkou a s usmevem na tvari.... A kdyz se nahodou me podarilo ukoristit nejake to jidlo a odnesl jsem ho jim, byly naprosto prekvapeni, proc jsem tak ochotne! j a nosim jim jidlo.... Jinak v Thaisku maji vsichni lidi prezdivky, zrejme je to proto, ze jejich jmena jsou tak slozita, ze by si je nikdo nepamatoval, tak kazdy dostava prezdivku, takze jsem tam pracoval s: Mee, Dee, Jane a Bean.

Jenze uz za dva dny koncily, takze jsem byl pozvan na "Thaivanskou party", bylo to v jejich chatce (bylo jich vic, takze bydleli v chatce, ne v ubytovne). Takova party vypadala tak, ze tam bylo spoustu malych opilych Thaivancu, kteri docela dost vyvadeli. A kdyz jsem vzal jednu Thaivanku do naruci, tak si vsichni mysleli, ze jsem velkej silak, ale asi jim nedoslo, ze jsem 2x vetsi nez oni. Pak jsem si tam vymenil s nekolika lidmi email a rozloucil se s nima.

Dalsi dny bez Bean a Dee byly horsi, protoze Thaivanci jsou velice pracoviti lide (narozdil od Rusu...). Byl jsem presunut k mycce, kde je sice vic prace, ale je to takova lepsi prace a da se tam ukoristit vice jidla. Navic jsem pracoval s tou Ruskou, ktera je pekna holka, coz melo tu vyhodu, ze dost kucharu ji nosilo ruzne sladkosti a jidlo a ona to vsechno nesnedla, takze jsem vic nez polovinu dostal ja a mohl si to vzit domu, cimz jsem usetril za snidani a obed. Navic snidane a obedy v zamestnanecke jidelne nebyly nic moc, vetsinou se jednalo o nejake fast food.