Takze noc probehla celkem v klidu, i kdyz tam byla pekna zima, protoze byla pustena klimatizace. K veceri jsem mel ten chleba, co ho "nasel" pes na celnici. K snidani jsem si vzal susenku z letadla a rozinky z letadla. Pak jsem se osprchoval a sbalil s tim, ze pujdu najit autobusovou zastavku. Bylo 8 hodin, ale majitele hostelu stale spali. Tak jsem se sel projit po phoenixu a koupit si neco k jidlu. Phoenix je daleko hezci mesto, nez New York, je tu poradny vero a nejsou tu skoro zadne mrakodrapy, vetsinou tu lide zijou v prizemnich domech se zahradkou. Taky tu nejsou takove zacpy a davy lidi. Kdyz jsem prisel z prochazky, tak majitele domu stale spaly, tak jsem se sel projit znova. Kdyz jsem se vratil tak sice jeste spali, ale kdyz jsem na ne tukal, tak se probudili a kdyz jsem jim rekl, ze uz chci jit, tak mi rekli, ze jo, ze muzu. Takze jsem jak blbec cekal pres hodinu na to, aby mi rekli, ze jo :-) .

Pak se me jeste ta pani ptala, jestli vim jak se dostat na nadrazi, jestli vim kterym autobusem jet. Tak jsem ji vysvetlil, ze pujdu pesky, protoze mi prijde, ze to neni zas tak daleko. Tak jsem vyrazil. Bylo pekne vedro, ale slo to. Mel jsem vytistenou mapu z www.googlemaps.com a nemel jsem velke problemy dostat se na autobusove nadrazi. Kdyz jsem tam prisel, tak jsem zjistil, ze moje hodinky ukazuji o hodinu vice. Tak jsem si je seridil a kopil si listek do mesta Flagstaff, odjezd byl v 12:30, takze jsem mel cca 3 hodiny. Tak jsem se tak prochazel kolem nadrazi a pak jsem zjistil, ze kdyz mi davali listek, tak na batoh prilepili listek na autobus v 18:30, coz by znamenalo, ze ja pojedu v 12:30 a batoh v 18:30, tak jsem se vratil do pokladny a vysvetlil jsem jim co mam za problem, ale oni mi na to rekli, ze to vubec nevadi, ze tam jde jen o to, aby na tom batohu byla nalepka, ze byl odbaven. Tak jsem si vyckal autobus a bez problemu nastoupil i s batohem. Cekala me cesta! dlouha asi 4 a pul hodiny. Byla to cesta plna stoupani, kolem silnice misto stromu byly kaktusy velke "jak prase" spousta konskych farem a vyschlich koryt rek.

Kdyz jsem prijel do Flagstaff, tak jsem podle mapy zacal hledat dalsi hostel, kde jsem snad mel rezervaci. Po asi hodine chuze jsem hostel nasel. Zaplatil nocleh a sel se ubytovat. Pak jsem doplnil zasoby vody a vydal se do ulic. Tam jsem si nakoupil dalsi jidlo na veceri a snidani. Recepcni sice neco rikal o snidani zdarma, ale ja tomu (bohuzel) moc neveril.

Vecer jsem se vratil do hostelu, jelikoz jeste nebyl cas jit spat, tak jsem si sednul do spolecenske mistnosti a chvili se dival s nejakou japonkou na televizi, ta pak odesla a prisel tam jeden hustej american, kterej si se mnou zacal povidat, kdyz zjistil ze jsem z CR, tak se zacal vyptavat, jestli ziju v Praze a jestli se mi Praha libi, ze ma zname, kteri tam byli a strasne se jim to libilo (mimochodem hodne americanu, se kterymi jsem mluvil vi o CR a vi ze hlavni mesto CR je Praha a hodne lidi znaji nekoho, kdo tam byl). Tento pan byl velice chytrej, vedel i o tom, ze jsme byly Ceskoslovenska republika a ze jsme se rozdelili a tak. Pak jsem se ho ptal na to, kde bydli on a co dela. Byl ze severu USA a byl uz 8 mesicu na cestach, proste si jen tak jezdil po USA a na otazku, jak dlouho chce cestovat rekl, ze do konce sveho zivota a az procestuje celou Ameriku, hodla odcestovat do Evropy a poznat evropu. Docela husty ne?

Pak jsem sel spat. Probudil jsem se celkem brzy, protoze jsem si rezervoval cestu do Grand Canyonu v 8:30, kolem 6 hodiny jsem se odebral do jidelny. A opravdu tam byl nejaky pan a pripravoval snidani. Tak jsem snedl svuj chleba, ktery jsem koupil a zacal porcovat jeho snidani. Pak jsem si jeste nabral par jablek na cestu a sel jsem na vlakove nadrazi, kde na me mela cekat dodavka, ktera me odveze. Uz tam cekala, ale nebyl tam ridic, tak jsem cekal. Pak se tam obevil nekdo od te dopravni spolecnosti s tim, jestli jedu s nima a jestli jsem se uz byl odbavit v kancelari, tak jsem sel s nim. Oni hned odhadli, ze jsem asi Libor Pavlas a rekli mi, ze sice jsem jim pres internet dal cislo kreditni karty, ale ta karta nefunguje (a to jsem jak blbec letal denne do Komercni banky, kde pro me pripravovali ty jejich nejlepsi produkty s tim, ze vse 100% funguje a nebudu mit jediny problem), no takze jsem nakonec musel zaplatit normalni kreditni kartou a ne virtualni a doma budu muset ! jit nakopat zadky urednikum v KB, ktery akorat vybiraji poplatky za vsechny ty kraviny, ktere stejne nefunguji.

Pak jsme vsichni nastoupili do dodavky a vyjeli do Grand Canyonu. Cesta trvala asi 2 a pul hodiny. Dodavka nas dovezla pred jeden hotel a restauraci. Tam jsem jim na recepci rekl, kdo jsem a co chci, oni mi dali telefonni cislo na kancelar starajici se o nove zamestnance, at si tam zavolam (zdarma) a oni si pro me prijedou autem a odvezou me kamsi. Tak jsem jim zavolal. Oni mi rekli, at pockam, ze posilaji dodavku. Tak jsem cekal deset minut, dvacet minut.... kdyz se po pul hodine nic nedelo, sel jsem znova na recepci a rekl jsem jim, ze si pro me nikdo neprijel, tak mi znova dali cislo, tam to nikdo nebral, tak mi dali jine cislo, tam mi kdosi rekl, ze mi nemuze pomoct at zavolam nekoho jineho. TAk jsem nakonec vytocil nulu (informace, jednalo se o interni telefonni ustrednu, ne o klasicky telefon), tam me prepojili kamsi, kde mi rekli, ze si pro me prijedou. Tak jsem zase cekal. Mezitim jsem na zemi nasel digitalni fotak, tak jsem ho odnesl na recepci, tam se mnou sepsa! li protokol o ztratech a nalezech. Pak jsem cekal asi jeste dvacet minut, nez se vynoril starsi pan s tim, ze je muj ridic a ze me odveze do ubytovaci kancelare. Kdyz jsme tam prijeli (bylo to asi pul kilometru od mista kde jsem byl, takze kdybych tam dosel pesky, bylo by to jednodussi), no takze kdyz jsme tam prijeli, tak nam bylo receno, ze kdybychom prijeli o chvilku drive, tak by me jeste vzali, ale ted maji poledni pauzu, tak jsem dostal listek na obed zdarma, a nejaky zamestnanec sel se mnou na obed.

Tam se kamsi ztratil, tak jsem koukal kam si sednu a nez jsem se stacil rozkoukat ujala se me nejaka Americka kocka s tim, at si sednu k nim, ochotne mi prinesla zidli, pak jsem si vyzvednul pripravene jidlo a vsimnul jsem si, ze ten zamestnanec, co me sem privedl sedi u stolu vedle, tak jsem za nim zasel, at si sedne taky k nam, ale on nechtel, ze vzdy sedi tady. Tak jsem se omluvil te americke slecne a vratil jsem se k tomuto cloveku. Po obede jsem se vratil do kancelare, kde jsem znova potkal tu americkou holku, byla to taky nova zamesnankyne. Pak me cekalo hodne dlouhe papirovani, fotografovani na prukazku a test, jestli jsem nebral drogy. Pak jsem vyfasoval deku a povleceni a pani pro me zavolala auto, ze me odveze do ubytovny. Tak jsem si zase vyckal asi 30 minut, nez prijel ridic s tim, ze pro me prijede za 20 minut protoze musi odvezt nejakou pani. Tak jsem se podival do mapy, kde je moje ubytovna a zjistil jsem, ze je to jen par metru od te kancelare, tak jsem mu ! rekl, ze si tam dojdu pesky, coz kdyz slysel, tak rekl, ze pani pocka a ze me radsi odveze. Takze me odvezl tech par metru do ubytovny a odjel.