Včera jsem opět pracoval a téměř nic jsem nezkazil, akorát jsem vylil vodu u jednoho stolu. Naléval jsem ji do sklenic a měl jsem plnou konvici a ono to teklo nějak blbě podél té sklenice, tak jsem tak naléval naléval, číňánek na mě koukal, co mu to dělam... pak mi to došlo, tak jsem vyndal ze zástěry hadr, trošku jsem to otřel a radši jsem šel pryč.
Dneska jsem se byl projít kolem pramenů a potkal jsem skupinu českých turistů, kteří cestují snad přes celou ameriku. Chtejí se podívat do všech státních parků, snad kromě jediného, někde v kalifornii. Takže asi maji co dělat. Říkali, že mají naplánováno, že procestují asi 8.000 Km.
Jelikož máme s Rendy zítra volno, zašel jsem do jídelny, aby nám na zítra připravili oběd do sáčku na cestu. Chceme totiž ráno zajít zeptat se, jestli je volné místo v autobuse, který jezdí kolem Yellowstone. Pro zaměstnance to je zdarma, pokud je volné místo.
Když jsem šel dneska ráno na snídani, tak jsem potkal jednoho assistenta, který mě včera zaučoval, jenže on nešel na snídani,ale na oběd. Nojo, asi vstával dřív.
Abych se vrátil k pokračování popisu své cesty do Yellowstone. Naposledy jsem skončil u toho, že jsme tak nějak usnuli v onom hostelu. Ráno jsem přišel na to, že bude problém zajít si na záchod, protože jelikož byl na patře jen jeden záchod spojený s koupelnou, tak se všichni chteli ráno umejt, takže jsem čekal asi dvacet minut na to, než jsem se umyl. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili zpět na Greyhound station, kde nás měl čekat autobus od Xanterry (společnost, pro kterou pracujeme). Kupodivu cesta z hostelu na nádraží byla rychlejší a ani nás těžké kufry tolik nezmohly.
Na místě už čekala úřednice, která si dělala docházku a třídila nás podle toho, jestli už máme social security number (číslo, bez kterého nemůžeš pracovat, musíš si o něj zažádat a když ho už jednou máš, tak ho máš napořád). Jelikož já i Rendy jsme už v USA byli, vyhnuli jsme se dalšímu papírování a nastoupili jsme do autobusu, který nás měl odvézt přímo do Yellowstone. Druhý autobus odvezl žadatele o SSN na Social security office.
Když jsme vyjeli z Bozemanu, tak jsme dostali složku papírů, kterou jsme cestou vyplňovali, aby vše na místě šlo rychleji. Cestou nám řidič ukazoval místo, kde má někdo vycvičený medvědy, kteří občas hrají i v televizi. Povídal i o tom, že národní park Yellowstone je vlastně jeden velký kráter a proto jsou taky všude kolem hory. Na vrcholcích těchto hor bylo bílo a já si nebyl jistej, jestli je to sníh, nebo ne, protože přecijenom je tu dost teplo a zdá se mi divné, že by tam sníh vydržel. Martin i Michala tvrdili, že to sníh určitě je a že jestli tady budeme i září, tak se sněhu taky dočkáme.
Autobus nás zavezl těsně před vjezd do Yellowstone, řidič nám ukázal, kam všude máme zajít a co kde dostaneme. Tak jsme si vyčkali frontu. Renata byla předemnou a když se dozvěděla, jakou práci bude dělat, málem ji museli křísit. Chtěla původně být pokojskou, ale dostala trošku něco jiného, bohužel si nepamatuji, jak se to přesně jmenuje, ale úkolem její práce je čistit chodby, záchody a další veřejná místa v zaměstnaneckých ubytovnách. Vadilo jí, že bude pracovat mimo ostatní a nebude dostávat zpropitné od hostů. (a nebude se během práce moct dívat na televizi v pokojích hostů)
Já jsem dostal to, co mi psali už do Čech, server Assistenta. Oba jsme samozřejmě dostali práci ve stejném místě, ve vesničce zvané Mammoth Hot Springs. Je nejblíž severnímu východu z parku, naštěstí, kdybychom chtěli navštívit vesničku u parku, tak to máme jen sedm kilometrů, což by se pěšky dalo zvládnout.
Když jsme si zařídili všechno papírování, vyfotili si nás, dali nám uniformy, tak jsme nasedli do autobusu a jeli do Mammoth hot springs na oběd. Po obědě nás roztřídili podle toho, kdo kam jede, Martin s Míšou jeli na stejné místo jako minule do Old Faithfull, je to asi největší vesnička a asi taky mnohem zajímavější než ta naše. Kupodivu nás taky naložili do autobusu a odvezli nás o pár metrů dál, tam jsme počkali příchodu šéfa a dostali jsme ubytování. jelikož jsme chtěli bydlet spolu, musel šéf dlouho přemýšlet, co s náma a nakonec nás umístil do ubytovny pro mladší 21 let, kteří nesmí pít, takže na tuto ubytovnu je zakázáno nosit alkohol, což jsme mu museli i podepsat.
Po ubytování se Renata šla hned osprchovat a já jsem hned zkusil, jestli tu je bezdrátový internet. Byl, ale chtěl heslo, které jsem nevěděl, tak jsem se šel zeptat ostatních. Heslo bylo deset devítek. Takže jsme měli internet, pokoj a čas na vybalení se a porozhlédnutí se po okolí.
